|
|
Vznik týmu - citováno z kroniky:
"Píše se rok 1994
Byli jsme tenkrát ve čtvrté třídě ZŠ Chaplinovo nám. na Barrandově a protože odpolední družina
fungovala pouze pro děti do třetí třídy, čtvrťáci mohli místo ní navštěvovat různé zájmové kroužky
a jedním z nich byly také "sportovní a pohybové aktivity", které měli mimo jiné zahrnovat i hru lakros.
Bylo úterý něco po jedné hodině odpledne a my seděli ve třídě a očekávali JEJÍ příchod. A najednou -
klika cvakla, dvéře letí, kdosi vchází do dveří...Střední, štíhlá postava, světlé vlasy, sukně -
je to žena - je to ONA! Ona blondýna, která nás měla seznámit jak se sebou, tak s čímsi, podobající
se spíše síťce na motýly. A tenkrát poprvé jsme z úst naší nynější protihráčky Jarmily Palečkové slyšeli
ona osudná slova: "Tak děti, toto je L A K R O S K A..." (...)
A tak plynul týden za týdnem, úterý za úterkem, trénink za tréninkem - dá-li se to tak nazvat. První
rok jsme na tomto kroužku hráli převážně míčové hry, vybíjenou, košíkovou apod. a lakrosky nechali
v klidu odpočívat, teda asi hlavně proto, že jsme ještě žádné neměli.
V posledním čtvrtletí však naše paní učitelka přinesla několik prvních lakrosek, které jsme si
prozatím půjčovali, a zanedlouho přešli do našeho osobního vlastnictví za cenu (?) 50Kč. Tak jsme
začali pomalu zkoušet míchání a hodně pomalu jsme se začínali učit nahrávky. Pak ale přišel konec
roku a pro většinu navštěvujících také konec lakrosu v jejich životě (nestalo se tak pouze pro
výjimky jako např. Lukáš Tesař nebo Veronika Kastlová). V září nového školního roku ale přišlo
plno nových nadějných lidí hlavně rodu ženského. A tak se na nějaký čas zdálo, že tento kroužek
bude v dívčí linii. Zdání ale podle zákona zklamalo a dodnes u lakrosu zůstaly jen tři z nich
(Martina Palečková, Veronika Chvátalová a Jana Fischerová).
Tenkrát ale, v roce 1996, přišla paní učitelka s tím, že dne 13.4.1996 se koná XXVI.ročník dětského
turnaje "O PUTOVNÍ LAKROSKU A CENU BRANKÁŘE" a že by chtěla zkusit postavit z nás tým. Vyvalily jsme
na ni oči a s polootevřenými ústy hltaly další podrobnosti o něčem, čemu se říka "turnaj", ale o čem
jsme my, jedenáctileté děti z Barrandova, neměly ani tušení. Vůbec nás nenapadlo, že existuje něco
jako soutěž s jinými týmy, ba dokonce oficiálně pořádané turnaje, a že bychom se my, jež stěží udrží
míček v lakrosce, mohly něčeho takového zúčastnit. Naše paní učitelka se ale vyděšenými obličeji
nedala zastrašit, a tak jsme společně pomalu začali pronikat do tajů samotné hry, během měsíce objevili
pravidlo čáry, praporků, brankoviště a byli seznámeni s tím nejzákladnejším, s čímž jsme se skutečně
octli 13.4. v 8:30 při prezentaci týmů na hřišti základní školy v Benešově u Prahy. (...)
Náš tým nakonec obsadil krásné 5.poslední místo.
Ani jméno jsme tenkrát neměli, snad proto jsme právem obdrželi přezdívku Barranďata od paní učitelky.
To ale netrvalo dlouho, neboť jsme celou cestu domů ve vlaku vymýšleli nejrůznější názvy (člověk by se
až divil, co všechno se může zrodit v hlavách takových dětí, jaké jsme byly ) od Pomerančů, Papáji či
Bábovek přes Bomby, Čuníky nebo Ukazováčky (chtěli jsme hájit naší paní učitelku) jsme se dostali k
(tenkrát ještě ne tolik populárním) Tamagočím, Tamagnohám, padli i Sobtíci, Trpaslíci nebo Lidožrouti,
ale nakonec jsme se všichni shodli na, i trochu výstižném názvu, TRILOBITi. Už ani nevíme, kdo přesně
tento název první vyslovil, ale jasné je, že jméno musí mít kořeny už někde v prvohorách, protože
zůstalo nezměněno, roste, kvete a pyšní se svoji krásou až do dnešní doby... "
Dnešní sestava týmu je ovšem trochu jiná.
Na dětských turnajích jsme mohli hrát jako smíšený tým, a upravená ligová pravidla nám dovolila
v roce 1999 nastoupit poprvé jako tým TRILOBIT (někteří naši hráči a hráčky sbírali zkušenosti
již dříve v barvách dresu Šedého Vlka nebo týmu Fťácy) do III.pražské lakrosové ligy.
Problém nastal na podzim roku 2000, kdy naši hráči překročili povolenou hranici 15let. Na samostatný
holčičí a klučičí tým nás bylo málo...
Na poslední chvíli se nám podařilo sehnat lakrosuchtivé nováčky (Méďa, Maške a Pírko) a Trilobit
do III.ligy jsme postavili. S opačným pohlavím už to bylo horší. Po roční pauze se nám nakonec
podařilo vytvořit i tým do II.pražské lakrosové ligy a v dnešní době můžete spatřit na Letné holky
v černých dresech jako TRILOBIT BETA (v současné době s plno nováčky) a kluky (+některé hostující
holky a hráče, kteří přestoupili z jiného týmu) v modrých dresech jako TRILOBIT ALFA.
Vznik týmu:
Trilobity dala dohromady Jarmila z týmu Fťácy na ZŠ Barrandov. Trilobit začal hrát v roce 1999
3. ligu. V roce 2001 se Trilobiti rozdělili na dívčí (Trilobit Beta)
a klučičí (Trilobit Alfa) tým.
Více o tom...
Jiné aktivity:
Vzhledem k tomu, že většina z nás bydlí na tom našem starém, dobrém známém sídlišti Barrandov, navštěvovali
jsme společně základní školu a s ní spojené aktivity.
A teď, když jsme se rozprchli do všech koutů Prahy? Tak teď se dost často potkáváme v MHD a trávíme
společně nekonečně dlouhé hodiny při čekání v autobuse na ucpaném barrandovském mostě, slavíme společně
různá výročí kohokoliv, místo kopaček a dresů vezmeme kvádra, šaty a střevíčky a vyrazíme do Lucerny na
ples, anebo se prostě jen tak sejdeme a vedeme nekonečně dlouhé filosofické debaty o našich prostých životech...
Úspěchy:
Náš tým nemá téměř žádnou historii (v porovnání s jinými týmy v lize) a za tak krátkou dobu jsme se ještě
nestačili vypracovat, abychom mohli konkurovat prvoligovým týmům a útočit na první místa v tabulkách (ale
usilovně na tom pracujeme - přestože nám to není nic platné...), nicméně stálo by za zmínku uvést například
vítězství dětského turnaje O skleněný pohár v roce 2000 a nesmíme opomenout úspěch našich mladších kolegů
a čerstvých vítězů dětského turnaje O putovní lakrosku a cenu brankáře 2002.
Cíle:
Tak jako pro každou jinou - hrát pořád s chutí a radostí všichni dohromady jako TÝM.
|
