 | ||||||
|
|
|
||||
|
|
|
||||
|
|
|
||||
|
|
|
obsah
Společenská rubrikaPotkali se u pisoáruSedím na hajzlíku v hospodě U kláštera a trénuju na další Burčákový džbánek. Škvírou ve dveřích vidím, jak se k pisoáru přikotácí nějaká postava.„Tož kdepa je to kladélko. Ajwaj, zip!,“ říká postava. Podle blanenského přízvuka poznávám svého kolegu z týmu. Dvéře kvílnou a k jinému pisoáru se přikotácí jiná postava. Podle důležitosti chůze poznávám prezidentskýho. Cítím, jak se pohledy těch dvou protknou. Ve vzduchu visí cosi nepěkného. A nejde o tu vůni pánských záchodků! V mé paměti vytane vzpomínka na nedávný turnaj. Aleš nastoupil ve špatné náladě, protože byl raněn ošklivým žertem svého kamaráda, kvůli kterému si 40 lidí myslelo, že to hovno položil Aleš. „Ale já ho jen uklidil! A teď? Teď to mám, všechen nevděk lakrosovýho světa,“ křičel si v duchu Aleš. Na druhé straně byl rozháraný Zak, zasažený nečekaným zraněním své milované družky, neposlušností excelové tabulky s výsledky a k smrti unavený z noční pitky. Ty dva, kdysi dobří kamarádi, se během zápasu zhádají do krve, sekačka je potrestaná podražením, tu prolítne nadávka „Ty Zakounevole“, proti startuje „Hercokuvole“. Zlá, zlá slovíčka, zle je, zle je s přátelstvím. Div, že si ti dva vůbec ruce podali, div, že si nedali pár přes huby. Teď tu stojí, proti sobě, u pisoárů. Poměřují se pohledy. Mozky zatemnělé plytkým pivem pomalu pracují. V každém z nich se pere vzpomínka na to krásné co bylo, s tím zlým, ošklivým, co je mezi nimi teď. „Kluci, volové,“ říkám si v duchu, „nebuďte blbý, blbejch je dost!“ Snad zaslechli v duchu mou myšlenku, snad to v nich samých bylo. „Jsme to ale voli, viď?“ „Baže“ „Tak soráč za tamto“ „Ty taky soráč“ „Tak zase kamarádi?“ „Tak zase“. Sedím na na hajzlíku v hospodě U kláštera a po tvářích mi tečou slzy dojetí. Vždyť já vás mám taky rád, vy volové!
*-*
zápatí |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||
|
|
|
|||||
|
|
|
|||||
|
|
|
|||||
|
